Film

„As soon as the rain ceased, all the trees blossomed, and their scent travelled beyond the horizon. The paths that led to the orchard do not exist anymore. There are no more trees today.“ A lonely man finishes reading a book. He would like to also feel the same feelings as he used to. Instead, he comes to a place that is the same as he is. / „Jakmile bičování krajiny utichlo, všechny stromy rozkvetly, jejich vůně se linula až za horizont. Cesty, které k sadu vedly, dávno neexistují. Dnes už tu žádné stromy nejsou.“ Osamocený muž dočítá knižní příběh. Chtěl by cítit stejné pocity jako dřív. Přichází však na místo, které je stejné, jako on sám.

Can such a simple thing as the landscape awaken the last remnants of our conscience in us? And what if our comfort zone does not allow us to have any conscience? A man and a woman walk through a landscape and witness its transformation. Then the same landscape subsequently leads to the transformation of themselves. / Může v nás tak prostá věc, jakou je krajina, vzbudit poslední zbytky vlastního svědomí? A co když nám naše komfortní zóna neumožňuje jakékoliv svědomí mít? Muž a žena prochází krajinou, ve které jsou svědky její přeměny. Aby ta samá krajina následně vedla k přeměně jich samotných.

At the first sight, it's a path without end, covered into the fog, metaphor, and symbolism. It gradually passes to the point when is necessary to ask the existential questions where human society is heading. Does the path have any end? And can humanity die? Minimalist image and sound meditation about human society. / Na první pohled cesta bez konce, zahalená do mlhy, metafory a symbolismu. Postupně přechází do bodu, kdy je třeba klást si existenciální otázky, kam lidská společnost směřuje. Má cesta vůbec nějaký konec? A může lidskost umřít? Obrazově i zvukově minimalistická meditace o lidské společnosti.